EXPEDICE HIPSTER – part 01

Můj malej brácha už není malej a tak jsem mu k dospělosti dala pár dní v Berlíně. Se mnou. Dreams come true. A protože oba pěstujem spíš zážitkovou turistiku než tu opravdovou turistickou plnou památek a galerií, viděli jsme z Berlína vlastně jen bistra, kavárny a pandu.

Bydleli jsme v ulici, kde pár let žil David Bowie. Asi ho tam napadla moje oblíbená písnička Heroes, což zní dost hipstersky a cool, ve skutečnosti se ale jednalo o špinavej berlínskej panelák, kde v noci projelo těsně pod okny odhadem 150 sanitek a hasičskej aut. Houkajících. Na druhou stranu nejlevnější ubytování, co jsme našli, a mělo vlastní záchod.

V 11:57 jsme do něj přišli:
„Dobrý den, my tady máme od 12:00 zarezervované ubytování.“
„Přijďte za hodinu, ještě se musí uklidit.“

Vyrazili jsme teda na zmrzlinu, která se ukázala jako nejlepší, co jsme kdy jedli (Tip č. 1 – zmrzlina Jones). Já měla s mučenkou, Šimon s whiskey a pekanovýma ořechama. Pecka.

Vrátili jsme se do našeho paneláčku, ve 13:00 přesně.
„Dobrý den, my tady máme od 12:00 zarezervované ubytování, už je tam uklizeno?“
„Není, přijďte za hodinu.“

Vyrazili jsme teda dál a objevili Kavárnu u Enrica (Tip č. 2 – Café de Enrico) se skvělým kafem a croissantama. Zbytek víkendu jsme jinde nesnídali.

Vracíme se zpátky, 14:05:
„Dobrý den, už je uklizeno?“
„Není, ale můžete počkat na chodbě.“

Čekáme na chodbě, necháváme se sprdnout paní se psem a 14:32 vcházíme do pokoje, který vypadá všelijak, ale určitě ne tak, že ho právě někdo dvě a půl hodiny uklízel.

Nepropadáme panice, půjčujeme kola (Tip č. 3 – Mobike) za 10 EUR na měsíc (i když se zdržíme jen tři dny) a vyrážíme do Mitte na Pastrami (Tip č. 4 – Mogg).

Spokojenější dáváme kolečko po Berlíně na kole okolo Reichstagu, řeky a hurá do Checkpoint Charlie muzea.

Tam se můžete vyfotit s „vojákama“ s americkou vlajkou, ale v ruský uniformě. Nebo si koupit zapalovač s kusem zdi. Za 3 eura, neber to. Bůhví, jestli je ta zeď ta, ke který jsme vyrazili hned po muzeu, a ta, přes kterou se lidi snažili zoufale dostávat s vidinou lepšího života. Dost možná je to jen kousek štěrku s dvorku před čínskou továrnou. Za tři eura autentický až na půdu. (Muzeum ale za návštěvu stojí, jen ty tyjátry okolo nechte bez povšimnutí.)

Vyrážíme ke zdi, ať máme tu historii pěkně pohromadě. Přijde mi nepředstavitelný, že se pár desítek let zpátky pár lidí rozhodlo, že rozdělí město. Zdí. V Praze bychom se třeba nedostali ze Žižkova za svejma kamarádama do Podolí. Nebo co hůř, nemohli bychom do bister na Letný.

Zároveň je ale skvělý, že nezbořili tu zeď celou. Lidi si třeba díky tomu kilometru budou ještě chvíli pamatovat, co to bylo za blbej nápad, ji postavit. Nebo budou mít (teď už) alespoň krásný místo, kde si daj první pusu se svojí holkou nebo pivo se svým bráchou.

A to je přece úžasný.

K.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *