SAIGON V KOSTCE

„Tak kam pojedeme letos?“

„Já nevim, do Asie?“

„Tak jo, Bali je nabitý lidma, do Indonésie drahý letenky, Filipíny daleko, v Thajsku jsou jen německý turisti, tak co Vietnam?“

Tak jsme tu. Vystupujeme v Ho Chi Minově městě (aka Saigonu) a na pokoji v hotelu potkáváme naše první kamarády. Švábi velký jak moje dlaň. Lejeme do sebe pár piv a snažíme se je zaspat. Ráno se stěhujeme do penzionu ve vedlejší uličce. Bez švábů, za to s parádní kavárnou naproti.

CENTRUM

První den projdeme centrum křížem krážem. Skůtry nás málem přejedou jen třináctkrát. Matěj vtipkuje, že jakmile se odvážíme vlézt do silnice, je to jako actimel – jako kdybychom okolo sebe měli bublinu, do který nesmí nikdo vjet. To se ukáže jako ne úplně pravdivý, když mě jeden skůtr skoro porazí.

Vybíráme si z bankomatu každej 3 miliony dongů (naše tři tisíce) a vyrážíme do města s pocitem milionářů. Chvíli si připadáme, že jsme uprostřed Francie (třeba u místního Notre Dammu nebo na poště), chvíli v LA (v 54. patře mrakodrapu) a chvíli prostě jen v Asii (u kouhouta přívázanýho na provázku u hlavní silnice – aby oběd neutekl).

Procházíme přes hlavní tržnici, kde jsme trochu zděšený ze způsobu skladování masa – kus hovězího je jen položenej na ledu a u něj stojí paní s plácačkou, aby odehnala jen ty největší mouchy. Já jsem v Asii podruhý, první ale byla Malajsie, což je prej něco jako západní Německo Asie, a Matěj poprvé. Jsme teda oba začátečníci a z jídla přímo na ulici máme zatím respekt. Vybíráme si teda místa na oběd přes Trip Advisor a cokoliv s ledem nevypijeme ani omylem. Zatím – za pár dní se to změní, prostě si zvykneme.

MUZEUM VÁLKY

Po tom, co prozkoumáme překvapivě malý centrum, míříme do Muzea války. Tak mu teda říká západní svět, pro Vietnamce je to Muzeum válečných zločinů (a ještě nedávno to bylo Muzeum amerických válečných zločinů), což mluví za všechno. O Viet Kongu ani zmínka, za všechno můžou Američani, protože Vietnamci jen poklidně čekali a mezitím na ně padaly bomby. Logický. Taky vůbec nechápou, proč proboha Američani vypouštěli smrtící plyny do džungle, když tam nikdo nikdy nebyl.

Kdyby měl člověk ale v Saigonu vidět jednu jedinou věc, je to tohle muzeum. Všichni známe vietnamskou válku, který tady říkaj americká, z Forresta Gumpa. Ti pokročilejší četli i Forsytha. Je tu ale krásně vidět, že dějiny jsou jednostranný. A píšou je vítězové. Nebo propaganda.

Nejzajímavější je pasáž o válečnejch fotografech, kterou přečteme do posledního písmenka. Já naopak vynechávám část o „agent orange“ – pesticidu, který američani vypouštěli do džunglí Viet Kongu. Fotky malejch dětí, na kterých jsou vidět následky všeho možnýho, jsou na mě moc.

Navečer vyjíždíme na výhled do místního mrakodrapu, dáváme pár piv, přičemž pivo za 20 korun nám začíná připadat předražený, a s 25 kilometry v nohách jdem spát. Tenktokrát bez švábů.

K.

Jak tam?
Letadlem, s přestupem v Dubai nebo Kataru

Kde spát?
V backpackerský čtvrti Cầu Ông Lãnh. Spaní je lepší zamlouvat si a hledat přes web Agoda než přes Booking.com – tam často recenze neodpovídají realitě a ubytování je často dražší.

Kde jíst?
Kdekoliv, jen jednou se nám ve Vietnamu stalo, že jsme měli jídlo, který nebylo výborný, ale jen dobrý.

Jak se dostat z letiště do centra?
Taxíkem, stojí asi 150 korun.

Jak je to s roamingem?
Nijak, na letišti je totiž nejrozumnější koupit si místní SIMku s 10 gb dat za tři stovky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *