• Žiju

    POSLOUCHEJ | 5 PODCASTŮ Z ČECH

    Běhám, vařím a hodně času trávím v dopravních prostředcích. A tohle všechno jsou činnosti, kdy nejde moc číst a písničky mě naopak úplně nezaměstnaj. Na instagram jde i v MHDčku koukat jen omezenej čas a číst si, zatímco člověk vlaje ve stoje mezi spoustou lidí, taky není ideální. Tak jsem objevila podcasty. A tady je mých pět nejoblíbenějších z Česka. Ve vlastní šťávě Tohle povídání o jídle od Maškrtnice odstartovalo mojí podcastovou mánii. A je to ideální – běžim si, přemejšlim, kam všude pak zajdu, co ochutnám, nebo o jaký další kuchyni bych se šla dozvědět něco novýho na kurz vaření. A je to nakonec mnohem víc motivační se o…

  • Žiju

    PRAŽSKÉ JARO | ZA MUZIKOU

    K vážné hudbě mám blízko asi jako Pythagoras k počítači. Poslouchala jsem ji občas při učení. A pak z paměti matně lovím vzpomínku na to, když mi táta jako malý poprvé pustil Vltavu a Tábor. Oboje se mi líbilo, Tábor víc, protože jsme tam bydleli. Logický. Když jsem pak letos od Ježíška dostala lístek na zahájení Pražského jara, moc jsem nevěděla, co mě čeká. Čekala jsem vlastně jen to, že se hezky obleču, budu pít prosecco a pozorovat slavný lidi. A když se budu nudit, budu počítat světla na stropě. Vyrazili jsme v silné sestavě pěti lidí. Táta ve smokingu, mamka v dlouhých šatech a mně, bráchovi a M. to…

  • Žiju

    BUCKET LIST 2019

    Vloni jsem si poprvé sepsala kyblíkovej seznam na rok 2018. Něco vyšlo, něco ne. Psát zbrusu novej nemá smysl, cíle zůstávají stejný. Cestovat 2018 Takhle je to dost nekonkrétní – tak třeba alespoň jednou mimo Evropu a pak každý měsíc po Evropě? Z bezstarostnýho studentskýho života, který dostával pravidelnou měsíční injekci v podobě zaplacenýho nájmu od rodičů, to bude asi těžší. Když ale zmenšíme počet cestovatelskejch průšvihů, náklady na cestování dokážeme ještě o dost ponížit. 2019 V Evropě jsem byla v Rakousku, Finsku, Itálii, Německu, ve Skotsku, po Čechách, někde jednou, někde víckrát. V Asii jsem byla dokonce třirát – ve Vietnamu, Hong Kongu a na Moravě. Tenhle kyblík se…

  • Žiju

    Poletíme?

    Hodně jsem teď poslouchala Bowieho a jeho Major Tom mi nešel z hlavy. Moment, kdy vyskočíš z lodi a plavčíš si mezi hvězdama, zatímco důvěřuješ motorům, co vědí, kam mají plout. Poslední půl rok jsem se teda ptala skoro každýho, koho jsem potkala, jestli by letěl do vesmíru. Odpovědi se dost lišily, podle věku, podle počtu dětí, podle vystudovanejchch škol. Ale hlavně podle toho, jestli jsem se zeptala tak, že by se dotyčný určitě vrátil, možná vrátil nebo tam někde stoprocentně zůstal. Já bych letěla. Lidi, kteří viděli naši planetu jako malý modrý nic, totiž můžou říct, že něco zažili. Chtěla bych se zařadit vedle Armstronga, Gagarina a Lajky do učebnic…

  • Blog,  Žiju

    Suchej únor

    „Mohli byste držet suchej únor“, přijde mi prvního smska od M. „Dobrej nápad, ale dneska jdu na víno. Tak budem realisti a dáme si dva dny, kdy se můžem napít, ale žádnej tvrdej.“ Jeden den si teda hrdinně vyplýtvám už prvního. Nápad je to podle mě blbej, víno k filmu si dávám ráda (málo se to ví, ale červený funguje v zimě jako deka) a taky nevím, co budu pít, když půjdu „na pivo“. Džusy a kolči mi moc nejedou a čaje se dá vypít jen omezený množství litrů. Takže asi vodu s citrónem. To je už skoro jako gin s tonicem. Stejně průhledný. První týden zjišťuju, že to není…

  • Blog,  Cestuju,  Žiju

    BUCKET LIST 2018

    Konec roku dost nabízí udělat si kyblíkovej seznam hahaha, Karolíno, když ho totiž dám na internety, kde si ho někdo přečte (ahoj mami!), já se pak budu muset snažit ho splnit, abych nevypadala jako břídil, že jo.   Cestovat Takhle je to dost nekonkrétní – tak třeba alespoň jednou mimo Evropu a pak každý měsíc po Evropě? Z bezstarostnýho studentskýho života, který dostával pravidelnou měsíční injekci v podobě zaplacenýho nájmu od rodičů, to bude asi těžší. Když ale zmenšíme počet cestovatelskejch průšvihů, náklady na cestování dokážeme ještě o dost ponížit.   Beskydská 7 Prvního ledna koupit registraci, trochu potrénovat, vzít bráchu a v září tam spolu umřít.   Spát pod…

  • Blog,  Žiju

    Cejtit se nekonečně

    Někdo žije pro svoje děti. Někdo, aby konal dobro. Já si zatim žádnej vyšší cíl nenašla, planetu zachraňuju průběžně, a tak žiju pro momenty, kdy se cejtim nekonečně. Název nekonečnýho pocitu není z mojí hlavy, ale úplně vystihuje tu chvíli, kdy máš pocit, že jsi věčnej. Že žiješ. Je to ta chvíle na koncertě, kdy máš reprák v hrudníku. Ta chvíle, kdy stojíš nad vodopádem, máš křídla a chceš skočit do údolí. Když jedeš v noci po dálnici a v rádiu začne hrát Nick Cave soukromej koncert jen pro tebe. Když se bez toho, že dopiješ zbytek stý lahve vína, rozbije celej vesmír. Když jdeš domu, svítá a ty kouříš…